První dojmy z vejšky

Už je to nějaký ten pátek, co jsem nastoupila na vejšku a začala studovat informatiku. A to vám povím, není to jen tak. Studium takového tématu v takovém prostředí mezi takovými lidmi vás určitým způsobem poznamená. Nejenže už po dvou pivech (začala jsem trošku pít pivo!) hovořím plynule slovensky, ale jsem i schopna u oběda vést živou konverzaci o assembleru.

Život na kolejích daleko od domova mi nechybí, mám ráda svůj zelený pokoj a zbytek si vynahrazuji u kamarádů. Založili jsme kapelu (bertre s rezervou, samé kytary a nikdo nechce zpívat... teda já jo, ale to se nedá poslouchat) a s ní i tradici vaření (zatím jsme testovali banánové palačinky a bramboráky, které brzy přibydou do sekce Recepty pro vařiče čajů, příště prý budou cestoviny s nivovou omáčknou, když donesu velký hrnec...). Našla jsem si skvělé kamarády a můj vztah nadále trvá. Po prvním náhodném pohovoru, na který jsem dorazila o půl hodiny později, jsem byla nejspíš přijata. Práce v oboru s platem, o kterém si mohou nechat filozofové v mekáči jen zdát. Uvidíme v lednu.

Přislíbila jsem svoji pomoc v tolika dobrovolných projektech, že už je ani na prstech spočítat skoro nemůžu. A ne všechny jsou informatické. Takže zpátky k informatice.

Studium mě baví, máme hodně matematiky, která mi nepřijde tak těžká, programování, které je taky pohodové, něco teoretického, kde si maluju, pár přednášek, na které vůbec nechodím a Digitální fotografii. :) Za sebou mám již 5 zápočtů, 2 před sebou a pak 5 zkoušek v lednu. Nemyslím si, že je to nezvládnutelné. Škola je parádní, moderní, krásná, dopravou ne příliš dobře pro mě dostupná. Jídlo v menzách je mňam a občas se stravuju i doma řekla bych, že mnohem zdravěji, než tomu bylo dřív. Banány rulez.

Vejška je prostě můj sen. :)

Když pochopíte tento obrázek, tak jste na tom nejspíš stejně špatně, jako já. Kresleno během přednášky z programování.